Poslední dubnové dopoledne s dětmi šili všichni čerti. Vlastně čarodějnice 😊. Všechny děti už se moc těšily na nadcházející večer Pálení čarodějnic a navzájem si povídaly, kam se na tradiční oheň vypraví. Aby jim čekání rychleji utíkalo, oživili jsme si dopolední výuku různými aktivitami – úkoly i hrami – čarodějnickou tematikou. O čarodějnici děti četly, s čarodějnicemi počítaly, ve výtvarce tvořily obraz Vaření čarodějného lektvaru, v angličtině čarodějnici popisovaly apod. Na závěr dostaly dobrovolný úkol na víkend – napsat příběh o tom, jak se čarodějnice poznala se svým kocourkem, a ten se moc povedl. Určitě stojí za zveřejnění, posuďte sami 😊.
Jednou časně ráno si Větřenka chtěla zkusit, jestli už zvládne létat na koštěti. Ale jako vždy neuspěla a spadla do keře. Tam uviděla malé černé koťátko, které bylo celé popíchané. Vzala ho k sobě domů a ošetřila ho. Dala mu jméno Uhlíček. Od té doby se stali přáteli. (Daniel Jindra, 3. B)
Byla jednou malá čarodějnice. Měla moc ráda zvířata. Ale neměla rodinu. Tak se rozhodla, že půjde do přírody. Hledala, ale nikdo tam nebyl. Sotva se otočila, viděla kocoura. Byl roztomilý. A rozhodli se, že budou přáteli. Pojmenovala ho Uhlíček. (Gabriela Vaňková, 3. B)
Když byla čarodějnice Větřenka ještě maličká, tak ráda utíkala rodičům. Jednou jim utekla tak daleko, že se ztratila a nemohla se dostat domů. Ale najednou se objevil kocour a povídá: „Jak se máš? A kdo jsi?“ Větřenka zkoprněla. A po chvilce povídá: „Já jšem čalodejka Větlenka a stlatila jšem še. A kdo jši ty?“ Kocour odpověděl: „Já jsem kocour Uhlíček a jestli chceš, odvezu tě domů.“ Větřenka přikývla. Nasedla kocourkovi na hřbet a už se vezla. Od té doby jsou kamarádi. Mohla bych je nazvat nerozlučnou dvojkou. (Eva Došková, 3. B)Byl jednou jeden osamělý kocour. Každý den bojoval o jídlo ve městě. Jednoho dne se vydala čarodějnice Větřenka do města a našla kocoura osamělého. Větřenka si ho vzala domů a dala mu jméno Uhlíček. A tak se z Větřenky a Uhlíčka stali kamarádi
